ÚVOD
z brožury Vše, co jste kdy chtěli vědět o anarchismu (ale báli jste se zeptat)
Poprvé vytiskli a publikovali: The Anarchist Media Group, Cardiff (UK). Později vydáno v roce 1988 společnými silami těchto vydavatelství: Black Sheep Publications, Dark Star and Rebel Press Typeset a vytištěno přes Aldgate Press, 84h Whitechapel High Street, London E1
Šiřte volně!
O anarchismu se pravděpodobně namluvilo více lží než o jiných politických idejích. Ve skutečnosti nemá anarchismus nic společného s vírou v chaos, smrt a totální destrukci, anarchisté u sebe normálně ani nenosí bomby a dokonce ani nemlátí babičky, co jdou z nákupu.
Není náhodou, že je společností tento zlověstný obraz šíleného anarchisty tak přijímán. Stát, tisk a další rozmanité autoritářské instituce využívají všech prostředků, kterých mají k dispozici, aby prezentovali anarchii jako nemyslitelný stav společnosti utápějící se v chaosu a nekonečném krveprolití. Co ale také očekávat od mocipánů, kteří se bojí anarchie z toho prostého důvodu, že už by jim to akumulování moci moc nešlo. Žijí ve víře, že autorita a poslušnost jsou nezbytné a tak si i ospravedlňují všechny své zločiny. Když se zmíní anarchie ve zprávách, či v novinách, tak je většinou prezentována jako bezduché ničení.
Údajná nutnost autority je tak pevně zakořeněna v myslích lidí, že anarchie – zjednodušeně znamenající bezvládí – je pro většinu lidí téměř nemyslitelná. Na druhou stranu ti samí lidé přiznávají, že je pravidla, předpisy, daně, byrokracie a zneužíváni pravomocí (abychom jmenovali alespoň pár příkladů) přinejmenším iritují. Tyto věci jsou většinou v tichosti přecházeny a přijímány, protože bez moci a bez autorit by si přece každý dělal, co by chtěl a to by bylo hrozné. Byla by to anarchie.
Přesto existuje neomezené spektrum možných společností fungujících bez instituce státu. A ne ve všech by bylo tak hrozné žít, spíše naopak! Zrušení státu, ale musí být vyrovnáno společností svobody a volné spolupráce.
Různí anarchisté mají různé představy o tom, jak by měla být taková společnost organizována. Všichni se shodují, že stát musí být nahrazen společností bez tříd a bez autorit. Právě z této víry ve svobodu pramení fakt, že anarchismus není ochoten předložit pevný plán, jak by se co mělo a nemělo dělat. Nabízíme pouze modely založené na zkušenosti ze života. Skutečností je, že takové anarchistické společnosti fungovaly a většinou je nezničilo nic menšího, než masové vyvraždění.
Dalším častým nedorozuměním je tvrzení, že myšlenka anarchismu je sice pěkná, ale nepraktická a jen pro snílky. Ve skutečnosti má anarchistické hnutí dlouhou historii, která se neodehrávala v hlavách filozofů v jejich věžích ze slonoviny, ale pramenila z přímého boje o přežití mas obyčejných, utlačovaných lidí. Několikrát se již snaha hnutí blížila úspěchu. Pokud je myšlenka anarchismu skutečně tak beznadějně nepraktická, pro je to vždy stát v jeho různých podobách, který jí chce vymýtit?
ZÁKLADY ANARCHISMU
Zdá se, že jen velmi málo lidí chápe, co to vlastně anarchismus je, i když je to velmi jednoduchá a přímočará idea. Jednoduše jde o to být pány vlastních životů a ty skutečně žít, ne je přežívat pod taktovkou jiných.
Na anarchismu není nic komplikovaného, ani ohrožujícího, kromě těch hrůzostrašných argumentů proti němu. Například ten s tím chaosem, který by nastal, kdyby si každý dělal, co chce. No, nežijeme ale už náhodou v chaosu? Milióny lidí jsou bez práce a jiní dělají nudnou a stále se opakující práci. Lidé hladoví zatímco se spousta jídla vyhazuje, aby se udržela nahoře jeho cena. Ovzduší je otravováno zplodinami aut, které kolikrát vezou jen jednoho člověka. Seznam šílených chaotických věcí, které se dějí je prakticky nekonečný.
Dokonce i „dobré“ věci, které stát děla, jsou ve skutečnosti škodlivé. Zdravotnictví funguje jako průmyslová opravna rozbitých součástek – což v jistém smyslu skutečně je – a zlatý důl pro farmaceutické giganty. Co takhle spíš podpořit komunitní zdravotnický systém sloužící lidem a pomáhající jim od zdravotních problémů, ne od peněz v peněženkách.
Úřady mohou ze své podstaty pouze rušit a nařizovat, mohou se na jejich rozhodování nějak skutečně podílet obyčejní lidé? Kolik jsme již viděli stržených domů a vystěhovaných lidí a místo nich sklobetonové kancelářské kolosy bez života? Kolikrát rozhodnou úředníci, kteří nikdy lokalitu, o které rozhodují, nenavštívili? Základní princip anarchismu je ten, že jedině lidé, kteří žijí v dané oblasti, mají právo rozhodovat, co se bude dít v jejich okolí.
Ten všechen chaos pramení z fungování úřadů a státu. Bez vládnoucí třídy a její potřeby udržet ostatní lidi v otroctví by nebyl žádný stát. Bez státu bychom byli schopni svobodně organizovat naše životy. Volná organizace poskytuje mnohem větší pořádek, než společnost, která je postavená na systematickém okrádání a potlačování většiny svých členů.
…
Moderním úvodem do anarchismu a jeho filozofie je esej Cindy Milstein – Anarchismus a jeho vize, kterou vydal nakladatelský kolektiv Mezi řádky. Stahovat a číst můžete zde: Anarchismus a jeho vize