TANEČNÍ ZÁBAVA
Armáda maloměšťáků se přidává k náckům v nenávistném marši za svobodné pokrytectví,
zatímco hardcoristi hrozí pěstmi pod pódii na kapely sponzorované průmyslovými giganty,
nejlépe s hamburgerem z Mc´Donalds v jedné a volebním lístkem Top 09 v druhé ruce. Sežráni sami sebou zaživa a vyvržení jako bezcenná cetka z řady neustálých replikací replik ve spodních regálech supermarketů.
Nulový potenciál revolty s obrovským potenciálem kupním, jen další zkurvená obyčejná tancovačka zlaté mládeže.
KDY UŽ PŘESTANEŠ SE PTÁT?
Kdy už přestaneš se ptát? – Vždyť uši slovy zaplní se
Teď už nemusíš mít strach – Že nebudeš se bát.
Kdy už přestaneš se ptát? – Vždyť uši slovy zaplní se
Teď už nemusíš mít strach – Že nebudeš se bát.
Trychtýř se zužuje, dole je ucpaný, jak proudí kanály úlomky pravd
Kdo koho bude bít, čím bychom měli být, co chceme, nechceme, za čím si stát?
Kdy už přestaneš se ptát?
Hledání konce nezná konce!
Čeho se chytit, jaký směr zvolit?
Hledání konce je bez konce!
Čemu se upsat a čí krev prolít?
VLÁDCEM JE VRAH
Když říkají ti, že máš se bát
Když ukážou ti, kde se úkryt skrývá
Když za jinakostí skrývá se vrah
Když každý své myšlenky hlídá
Když šepot je způsobem mluvy
Když skrýváš svou hlavu před zraky
Když tvůj hlad je nutností doby
Když důsledky jsou jen příznaky
Oni se smějí – mnutí rukou v tichých místnostech
Vždyť tak to chtěli – lůza se bojí, svět plný šarvátek
Nepřítel před branami – iluze v zbroji
Vrah je soudcem, soudce je katem, kat je vládcem, vládcem je vrah
Atmosféra strachu je jejich největších zbraní, vzájemná zášť a nenávist
Hlídací pes je pak v každém z nás
NIC JEN TICHO
Pohlceni v temných lesích nesplněných snů
Smysl se ztrácí dřív, než dořekne se věta
Nic jen ticho a tvé zamlžené oči
Schovaní v dokonalých krytech plných zbytečných věcí
Kolikrát!
Kolikrát jsi už otevřel ústa naprázdno?
Vytvářejíc vztahy plné krásných slov a chladu
Dokonalá scenérie předem nacvičené hry a bitvy
Za dveřmi pokoje vyhlásili válku celému světu
A pak usnuli zápasíce sami se sebou
Kolikrát jsi už otevřel ústa naprázdno?
A SMYČKA? TA SE POŘÁD UTAHUJE!
Myšlenky, co v mysli zvadly
Vzpomínky, ty dávno zchladly
Krásna mladá balerína, bez života z porcelánu
Vojáček, co místo války, do spánku si vstřelil ránu
Žena, která rodí dítě, přadlena co spřádá sítě
Není vítěz, poražený – jen bezejmenný, bezejmenný!
Upadáme do hlubin bahna vlastní mysli
A cítíme, jak se tříští věci minulé a příští.
S pohledem upřeným na oblohu žíznivě vyhlížíme, kdy přijde déšť
Černé mraky padají na Hirošimu a my v dobytčácích zavření necháme se vézt.
A pořád dokola!
OBRAZY VČEREJŠÍCH ZPRÁV
Vždyť to je jen hlas v tvojí hlavě
Mrtvé oči obětí
Obrazy marnosti
Tak snad radši přepnout, vždyť koho to baví?
Realita či fikce?
Titulky napoví
Rozdíly smazány,
Jen mrtvé oči obětí
A tak ráno – vyjdi s hlavou vztyčenou
Obrazy včerejších zpráv – kde se tu vzaly?
NEVIDITELNÉ OSTNATÉ DRÁTY
Na každém kroku – hlídání trochu
bys nedělal něco – co se nemá
Koukni se přes rameno – koukni se nad sebe
v absolutním bezpečí – za pomyslnou zdí
Neviditelné ostnaté dráty – velký bratr se dívá
ale kdo nic nedělá – ten se nemá přeci čeho bát
Ale co je špatné dnes? A co bude zítra?
Já a nebo ty? A nebo my všichni?
Kdy bude to, co je vidět,
použito i proti tobě?
Neviditelné ostnaté dráty – velký bratr se dívá
Kdy bude tom, co je vidět – použito i proti tobě?
Měli bychom to být – především my sami
kdo si bude pomáhat a navzájem se chránit!
RŮZNÉ BARVY STARÝCH HADER
Pod okny zas lidi vyřvávají
vrazi „chyťte vraha!“
Po exekuci starých noví vyvolení
oblečou stejný kabát – jen v jiné barvě
Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou:
ti, kteří kradli po léta, dnes stonásobně kradou!
Demokracie dozrála do žaludečních vředů,
bez poctivosti, bez práva a hlavně bez ohledů!
Pořád ty stejné staré postroje, jen postavy se mění
Zaujímáme postoje, místo abychom stáli.
Pořád ty stejné staré postroje, jen postavy se mění
A naše důležité postoje, které nic nezmění.
(Text kurzívou je mírně upravený text Karla Kryla z písně Demokracie)