PRO DOBRÝ ŽIVOT NĚCO VYDRŽET SE MUSÍ…
Sklopený pohled a v očích strach,
zas další den, kdy třese se strachy.
Ve válečné zone včera a dnes,
děsivá můra zas zatnula drápy.
Do těla do duše, rve kusy masa,
stále hladová bestie vrčí.
Vítěz i poražený je předem známý,
jen skrčit se v rohu a zavřít oči.
Neslyšné oběti za zavřenými dveřmi, kolotoč násilí každý den znova.
„Jsi moji ženou, jsi mým majetkem!“
„Sama sis ho vzala, sama jsi to chtěla!“
„Tak ho zkus poslouchat, vždyť on ví všechno nejlíp, životem zkušený dospělý muž.
Myslí to s tebou dobře a ty mysli na děti, přestaň být sobecká a konečně se vzmuž.“
„Být stále po vůli je nepsanou povinnosti manželského práva, tak proč sis mě brala?“
„A je mou povinností naučit tě poslouchat, chceš ode mě odejít? Co budeš dělat sama?“
„Snad pro pár ran a urážek nechceš zničit život sobě a svým dětem?“
„Trmácet se sama, bez finančních prostředků, zlým a krutým světem?“
Pár modřin a škrábanců dobrý make up spraví – nezapomeň se usmívat, soused se dívá.
Obrovské kytice a partnerovo obětí – nikdo netuší, co za dveřmi se skrývá.
Teď musíš být silná a nevzdávat boj – útěk není řešením, pohled skrz prsty.
Měla jsi všechno, každý to viděl, pro dobrý život něco vydržet se musí…
DENNÍ DÁVKA PŘEDSUDKŮ
Jak se to stalo? Jak se to stalo? Jak se to stalo? Já to vím!
Téměř každou minutu je tu nějaká nová zpráva, závažný obsah obletí svět.
zase další krádež, vražda, viník je předem známý, všichni ho znají a požadují trest.
Romský zloděj – viník je předem známý!
Ukrajinský gang – viník je předem známý!
Muslimský terorista – viník je předem známý!
správná dávka předsudků pro každý den.
Vždyť kdo stojí o pravdu, hlavní je zábava a vytvořit kvalitní informační šum.
Ve změti polopravd důležité ztrácí se, ovládnout nevědomou masu, není velký um
Nepřítel za každým rohem, z tmavých koutů očekávej nůž
Už skoro není místa, kam bodnout, a všechny rány jsou dobře zaplacené.
Novinové stánky, televizní zpravodajství, rádio a žumpa internetu.
Pocit nebezpečí je lukrativním zbožím a skutečně nebezpeční dobře platí.
Skutečně nebezpeční tak dobře platí.
ZÍTRA BUDEŠ TO TY, KDO BUDE NA NÁMĚSTÍ STÁT.
Normalita jako jedna z největších hodnot bez jasné formy či obsahu.
Není důležité vědět CO je normální, ale kdo do této skupiny nezapadá.
Celými dějinami zas a znova – losování v osudí, kdo obětí se stal.
Přetrvávající mýty doplňují nové – zástup možných viníku pokračuje dál.
Zítra budeš to ty, kdo bude na náměstí stát – vystaven na odiv, znamení hanby.
Zvednuté pěsti, kameny v dlaních – to „spravedlivý“ dav se do boje dal.
Bojují za pravdu a za udržení klidu – poctivost na štítu, za štítem klam.
Jejich strach z jiného se jim v očích třpytí – kdo nejde s námi, ten jde proti nám.
Neustále zástupy nás a těch druhých, bariéry strachu z cizího stavíme zas.
Kolektivní vina a uzavřenost kruhu, z kterého není možné pozvednout vlastní hlas.
NESCHOPNI OPUSTIT TEPLO SVÝCH CEL
Kvůli spoustě světla nevidíme hvězdy, oslepení září chladných neonů,
co nás zvou na zábavu, show plnou světelného prachu.
V tichosti sedíme a sledujeme život, který není náš – sami v sále dobře ukrytí.
Obrazy na stěnách stínové divadlo – dotkni se hvězd!
Jsou to jen třpytivé náhražky značící další ze slepých cest.
Být součástí příběhů každý den znova, neschopni opustit teplo svých cel
Obklopeni iluzí ideálního světa, každý další díl udává směr.